čtvrtek 18. března 2010

Pro Lubču a Evču -Singapur, Malajsie, Thajsko

Singapur

Ubytko

První noc, hned po přistání jsme nic neřešili a vyrazili do Little India (kousek od stanice metra Little India

Jeden je tady – jmenuje se to Prince of Wales a zajímavost, která mne zaujala je, že tam mají levné pivo :-) – jinak v téhle ulici najdeš víc ubytovacích zařízení ve víceméně stejné cenové relaci – kolem 12 dolarů (na naše krát 13 Kč).

http://maps.google.com/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=singapore,+little+india&sll=50.037848,15.780834&sspn=0.34576,0.617294&ie=UTF8&hq=&hnear=Little+India,+Serangoon+Rd,+Rochor,+Singapur&ll=1.305415,103.853116&spn=0.008409,0.013733&z=17&layer=c&cbll=1.305355,103.853181&panoid=KCshayYmyfgc8kA0koVbMw&cbp=12,264.42,,0,8.69

Když jsme se vraceli z Malajsie, našel jsem nějaký inzerát na AlisNest (http://www.alisnest.com/index.php) , kde sice byli o něco dražší, ale zase tam byl klid – bylo to u nich doma. A hlavně jsme měli pokoj jenom pro sebe. To, co jsem psal před tím, tak byli dorms.

adresa na kouknutí je tady http://maps.google.com/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=Roberts+Ln,+Singapur&sll=46.811339,10.892944&sspn=1.481263,2.469177&ie=UTF8&hq=&hnear=Roberts+Ln,+Rochor,+Singapur&ll=1.310786,103.853443&spn=0.002102,0.002411&z=19&layer=c&cbll=1.310709,103.853516&panoid=7--1umFbt1zit4AkiXT1YQ&cbp=12,219.44,,0,5.1

tady je hrozně složitá trasa jak se dostat z metra do toho AlisNest

http://maps.google.com/maps/ms?ie=UTF8&hl=cs&msa=0&msid=115270844444897313249.00048198922b4b884a730&ll=1.311802,103.852944&spn=0.004205,0.004823&z=18

Doprava

Používejte metro. Je všude, relativně levné (jedna jízda něco kolem dolaru – tedy cca 13 Kč). Kupují se takové kartičky, které jsou na zálohu, a při opuštění metra je v automatu nezapomeňte vrátit, myslím, že záloha je 1 dolar. Dost se dá pochodit pěšky.

Co dělat

V Singapuru toho moc není. Je tam hodně zajímavé ZOO http://www.zoo.com.sg/ - pokud jste na zvířátka, spojte to i s nočním safari, to rozhodně stojí za to. Ta zoologická zahrada je nejlepší na světě a je to znát.

My ještě byli v botanické zahradě – tam je vstup zadarmo. Je to dost obrovský a je tam hodně kytek :-)

Sentosa – ostrov na jihu od Singapuru, my tam nebyli, moře si ještě užijete ažaž.

Singapore flyer – takový to velký kolo, jak do toho nastoupíš a ono to jede nahoru a ty máš obrovskej rozhled. Tak to bylo super. Ale bylo to docela drahý http://www.singaporeflyer.com/

Chinatown a vůbec centrum města. Pochodit, pochodit, pochodit. Nožky vás budou bolet, ale řekl bych, že lepší atmosféra je v Kuala Lumpur nebo v Bangkoku. Je to takové – no, nevím, zase mě to až tolik nezaujalo.

Ze Singapuru hurá do Malajsie.

Malajsie

Malajsii nasávejte, užívejte. Co se cestovatelské stránky týká, žádné větší problémy vás nečekají. Doprava je vyřešená parádně, všude se dá dostat autobusem, vlakem, tuk-tukem, kolem, lodí, pěšky. Ubytování dopředu si zajišťovat nemusíte. Samozřejmě ve větších městech je to lepší, ale většinou to funguje tak, že někam dojedete (pokud budete jezdit místní dopravou) a okamžitě budete zavaleni nabídkami o ubytování. V Thajsku a Kambodži to takhle funguje. Předpokládám, že nejinak tomu bude i ve Vietnamu.

V průvodcích si jistě zajímavé tipy najdete, já budu psát o tom, kde jsme byli my.

Pulau Tioman

http://maps.google.com/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=malajsie&sll=1.30535,103.85318&sspn=0.008452,0.009645&g=Little+India,+Serangoon+Rd,+Rochor,+Singapur&ie=UTF8&hq=&hnear=Malajsie&ll=2.826973,104.181118&spn=0.134419,0.154324&t=h&z=13

Ostrov na východním pobřeží. Parádní relaxace, hrozně levný alkohol (kvůli nějaký bezcelní zóně)

Pokud se tam rozhodnete jet, musíte nejdřív na pobřeží do města Mersing (kde nic není, takže doporučuju jet tam tak, abyste tam byli třeba ráno a hned mohli odjet na ostrov). Nemusíte se bát, že byste netrefili, my přijeli někdy ve 4 ráno na nádraží v Mersingu a byla tam otevřená jedna kancelář, ženská nám hned prodala lístky na trajekt. Pak krám zavřela a odvezla nás o kus dál k přístavu. Tam jsme čekali asi do desíti dopoledne (trochu otrava, ale měli jsme to zpestřené takovou menší hádkou, protože nám slíbila, že pojedeme už v osm ráno, jenže ta loď vůbec nejela, neb byla poškozená, či co. A nějaká australská píča týhle prodavačce začala nadávat, a že bude chtít vrátit lístky a tak. Vůbec jsem nepochopil o co jí šlo, protože další loď jela v těch deset a hlavně,kdyby chtěla vrátit peníze, tak už se nemá jak na ostrov dostat). Jinak lodě z toho Mersingu jezdí jenom nějak 4 za den, takže to chce vychytat, abyste zbytečně netrávili noc v Mersingu. Ale jestli pojedete ze Singapuru, tak autobusů tím směrem jezdí fakt mrtě.

Loď na ostrov jede asi dvě hodiny a je to celkem otrava. V lodi je totiž děsná zima, venku to zase děsně fouká a občas se stane, že někdo nevydrží mořskou nemoc a poblije se. Já to řešil spánkem. Celkem pomáhalo.

Na samotném ostrově je asi 6 různých zastávek. Já vám doporučuji Kampung Air ABC (čte se air nikoliv po anglicku ér a znamená to po malajsku voda). Tam vystoupíte a můžete se dát doprava nebo doleva. My zkusili doleva, chvilku nám trvalo, než jsme si vybrali a taky doporučuju z lodi vystartovat a moc se nezdržovat. Oni se takhle vždycky střídají baťůžkáři a když jdete později, tak vás někdo předběhne a to se pak hůře hledá. Nakonec jsme skončili tady http://maps.google.com/maps?f=q&source=s_q&hl=cs&geocode=&q=malajsie&sll=1.30535,103.85318&sspn=0.008452,0.009645&g=Little+India,+Serangoon+Rd,+Rochor,+Singapur&ie=UTF8&hq=&hnear=Malajsie&ll=2.826973,104.181118&spn=0.134419,0.154324&t=h&z=13

Kuala Lumpur

Tak co napsat o tomhle městě? Je toho tam mrtě moc a samozřejmě ne všude jsem byl. Ale tohle město mě nadchlo. Lidi, budovy, metro, jídlo, pohoda, klídek.

Ubytování

Tohle bude malinko problém. My si podle průvodce našli jeden hotýlek na pomezí China town a Little India. Jmenuje se Le Village http://www.hostels.com/hostels/kuala-lumpur/le-village-guest-house/33632 a v průvodci ho najdete. Doporučil bych ho jenom z jednoho důvodu - atmosféra. Najdete tam plno pohodovejch lidí, večer jsem tam dokonce cítil i trávu, což je na Malajsii teda dost odvážný. Majitel je děsnej pohodář a se vším hrozně rád pomůže. Nedoporučil bych ho z jednoho prostýho důvodu - nevyspíte se tam. Je tam jedna velká místnost a uvnitř té místnosti jsou z papundeklů udělaný pokoje, kde spíte. Uprostřed té místnosti je velký stůl, kde večer sedí lidi a klábosí do rána. První noc tam klábosili asi do 4 do rána. Vzhledem k tomu, že majitel je fakt pohodář a kecal tam s nima, tak je ani neusměrňoval. Druhou noc to bylo v pohodě a třetí jsem si už zvykl. Ale když jsme se vraceli, zase jsme tam zajeli a byli rádi, že tam jsme. Ta atmosféra je fakt dost v pohodě. Možná by s majitelem šlo domluvit, aby vás nechal přespat v horním patře, tam by mohl být větší klid. Jinak se podívejte do průvodce. Něco si tam určitě najdete.

Doprava

Dost chaos, ale když si seženete mapu města spolu s mapkou metra, dá se dojet všude. Ve městě funguje systém asi tří na sobě nezávislých dopravců (vlaky, metro) a dá se fakt dostat všude. Pokud tam nejede metro, jede tam zase autobus. V každým guest housu vám určitě poradí, kam se vydat a jaký autobus použít.

Co dělat

Petronas tower - takový ty dva spojený mrakodrapy. Vstupné je tam zadarmo, akorát tam musíte jít brzo ráno (my tam byli nějak od osmý), vystojí se fronta a oni vám dají lístek s časem. Čím dřív příjdete, tím dřív můžete jít nahoru. Nám to vyšlo nějak na 13 hodinu. Prohlídka trvá necelou půlhodinu, ale stojí to za to. Hlavně, když je to zadarmo.

V Kuala Lumpur je ještě jedna věž, je to výš než tyhle věže, ale platí se ta vstupné a bylo docela drahý. Ten výhled za to taky stál a v ceně bylo i vstupný do nějakýho minizoo a ještě do simulátoru formule 1. Jenže ten simulátor byla taková hračka a byla na to šílená fronta, takže jsme se na to vykašlali.

Kousek od KL je taková jeskyně, je to nějaká hinduistická svatyně, dá se tam z centra dojet autobusem. Docela hezký to tam bylo. Taky jsme si prošli Chinatown, tam jsme i jedli a taky Little India a tam se dá taky levně a dobře najíst. Jinak si myslím, že KL je tak na dva, tři dny, víc to nemá smysl. Ještě jsme si zajeli na jeden den do města Melaka - je to na jih od KL, takové starší holandské město. Centrum stojí za to.

Na sever od KL, cca 3 hodiny autobusem, je národní park Taman Negara, je to nejstarší nížinný prales. Stojí za to tam jet. Najděte si v průvodci, jak se tam dostat. http://en.wikipedia.org/wiki/Taman_Negara_National_Park. Autobusem z KL se dostanete do Jerantutu a pak si už kupte lístek přímo do Taman Negara. Ve vesnici najdete plno ubytovacích možností. My byli v Durian Village, je to takový rodinný podnik. Je tam pohoda a levný ubytování. Tady jsme strávili 3 noci. V pralese dokonce můžete i přespat. Je tam plno dřevěných budek, ve kterých můžete přespat. Ptali jsme se několika lidí, co tam zůstavali, ale říkali, že to za to nestálo. Většinou tam lidi chtějí zůstat, protože chtějí vidět v noci zvířata, ale nic neviděli. Dost často se taky stávalo, že lidi chytli pijavice. Jsou to takový malý potvory (menší než ty naše, co žijou v rybnících) a je docela prdel, když si jich všimnete a těsně okolo nich projdete, okamžitě zavětří a začnou si to trádovat k nohám. Jakmile se zakousnou, doporučuje se buď sůl nebo nožem odtrhnout. A počítejte s tím, že vám tak dva dny z rány poteče krev. Takže na pijavice pozor.Můžete zkusit tlustý dlouhý ponožky, nohavice do ponožek a hurá na výlet. Jinak počítejte s tím, že v džungli bude pekelný dusno, takže hodně vody s sebou. Do parku se platí vstupný, nedoporučuju to obcházet a neplatit. Když vás chytnou bez potvrzení, nebo když budete přespávat a nebudete ho mít, budete platit dost vysokou pokutu. Vstupné se dá zaplatit jedno a je myslím na víc dní. Taky si nakupte vody a jídlo ještě před tím, než půjdete do parku, tam je pak zbytečně drahé. Vesnice, kde budete spát je přes řeku,každý přejezd se platí, ale jsou to minimální částky.

Kousek dál na sever od Taman Negara je středisko Cameron Highlands, kam my bohuželi nedojeli, ale prý to stojí taky za to. Jsou tam nějaké hory a čajové plantáže.

No a my ještě strávili pár dní na ostrově Langkawi, nevím jestli vás to bude zajímat, ale je to tam taky docela zajímavý. Dostanete se tam z pevniny lodí, cca dvě hodiny plavba. Ostrov je velký, takže se tam dá podnikat dost výletů, jsou tam i nějaké kopce a džungle. Jedna z atrakcí je lanovka na hodně vysokou horu a na té hoře je takový most. Kdybyste měli zájem, rozepíšu se víc, ale nejsem si jist, zda se vám tam bude chtít.

Z Malajsie jsme toho víc neviděli, ale jako zemi doporučuji a rozhodně bych se tam sám někdy chtěl vrátit a strávit tam víc času. Bavili jsme se s jedním týpkem, který tam dělá zájezdy a projel víceméně tohle, co jsem vám psal, akorát ještě dával nějaký pobyt u moře na severu. Myslím si, že tohle, co jsem psal, by mělo stačit. Šnorchlování přímo z pláže jsme si užili nejvíc v Indonésii, tam ale vy nebudete :-) a pak na Pulau Tioman. Tady na Langkawi se prý dát šnorchlovat taky, ale musí se odjet někam dál od ostrova a vyšlo to docela draho.

Thajsko

Doprava je ještě o chlup lepší než v Malajsii, je tam plno autobusových společností, některé dokonce na těch dálkovějších spojích dávají nějakou tu mňamku k lístku (nic extra - toastový chleba nebo sušenku). V Thajsku jsme byli a vezmu to od jihu - ostrov Koh Samui. Pohoda, paráda. Větší ostrov, takže se tam fakt dá dělat plno věcí. Bohužel jsme tam byli v období, kdy bylo moře zakalený, takže jsme neměli tak super viditelnost v moři, jak bysme si představovali.

Bangkok

Bangkok je město na 4, 5 dní. Bydleli jsme v New Joe Guesthouse http://www.newjoeguesthouse.com/, je to kousek od Khao San Road, což je vyhlášená tepna baťůžkářů, tady seženete úplně všechno, od zájezdu kamkoliv, přes falešný pasy po transvetistickou kurvu. Až budete vědět, kdy tam cca budete, napište si o rezervaci, vše pak je v pohodě. V Bangkoku si najděte podle průvodce, je tam toho mrtě moc a všechno za to stojí. Zkuste si sehnat i nějakou plavbu po těch jejich kanálech, to za to stojí taky. My pak jeli z Bangkoku na sever nočním vlakem (do Chiang Mai v AJ nějaké info tady http://www.seat61.com/Thailand.htm ). kupte si normální druhou třídu a lůžkový. Cesta trvá celou noc. My to pak udělali tak, že jsme si projeli ten sever a postupně se vraceli autobusama zase do Bangkoku a z Bangkoku můžete podniknout výlety kam budete chtít.

Chiang Mai

Navštivte sever i Chiang Rai, podnikněte minimálně 2denní výlet do džungle, kde budete moci jezdit na slonech, jsou tam i nějaké bambusové rafty. Ve městě samotném je plno chrámů. Rozhodně stojí za to.

Na sever od Bangkoku

Ayuthaya - starobylé město, dá se tam jezdit na kolech, hezké

Most přes řeku Kwai - no, je tam most přes řeku...a to je celý. My spali v hausbotu na řece a to bylo asi tak jediný, za co to tam stálo být


Dejte vědět, co by vás tak ještě zajímalo, jestli byste třeba chtěli vidět fotky.

A taky doporučuji zkusit www.airasia.com. Občas tam mají opravdu hodně zajímavé ceny za letenky a dost tak ušetříte za čas strávený přejezdama. A rozhodně doporučuji jezdit po Asii místní dopravou, zažijete toho o hodně víc než v autě. Věřte mi, vím o čem píšu.


H.

sobota 8. listopadu 2008

Nový rybník na chatě

Když už jsem si tento blog jednou pojmenoval po vesnici, kde můj děda má chatu, kterou odkázal mně a mému bratrovi, asi by to chtělo alespoň jeden příspěvek, jenž by se tomu aspoň okrajově věnoval. Fajn. Pod chatou nám vyrostl během roku 2008 rybník. Nejdřív jsem se tohoto jevu dost obával (návaly komárů, no uvidíme v roce 2009), ale nyní na podzim ten rybník prostě vypadá kouzelně. Doufám, že se tam bude moci v létě občas vykoupat. Informační hodnota dnešního článku je na pováženou, alespoň se můžete podívat jak to tam vypadá. Co se týká kulinářských informací, taktéž tento příspěvek bude dost chudým.

I když jedna věc se musí vypíchnout. A tou je opečené kuře na ohni po jakékoliv celodenní dřině. To se rozpálí oheň, udělá se pěkně základ a na okraje ohniště se přidají polínka, která po vyhoření zanechají rozžhavené uhlíky, ty se podle potřeby přesouvají do středu. Nad středem se potom pomalu otáčí celé kuře, potírané směsí koření a oleje (mix je přísně tajný jako směs na kuřata u KFC - z jednoho prostého důvodu, nikdo si ho nepamatuje). Otáčení se provádí ručně, žádné motorky, nic takového. Konečný efekt je pak prostě geniální. Kuře nutno vyndat, když kůžička probublává. Začíná se se západem slunce, jídlo se konzumuje za tmy.

A ještě jeden poznatek, co se týká grilování na chatě. Objevil jsem tam parádní dokořenění připravovaného steaku. Natrhejte si nové výhonky nějakého jehličnanu (smrkové výhonky jsou světlounké) a ty těsně před sundáním masa z grilu položte na maso. Můžete dřevěnou obracečkou lehce tisknout a vtlačit aroma jehličnanu do masa. Maso dostane zajímavou chuť.

Pokochejte se fotkami z okolí nového rybníka.










Posted by Picasa

Chlební sobotní odpoledne

Vše začalo jedním nezávazným a nevýznamným kliknutím na stránky http://www.cuketka.cz/. Nevěděl jsem o tomto blogu zhola nic a tudíž mne jeho obsah překvapil a to dost mile. Celé dva dny jsem nedělal nic jiného, než že jsem projížděl starší články, hltal nové informace a tiše záviděl všem těm, kteří mohli vyzkoušet za ta léta již zveřejněné recepty. A teď jsem narazil na jeden, který mě vyloženě dostal. Sám jsa knoflíkař neboli tlačítkář říkal jsem si, že tohle musím zkusit. A zároveň nechápal, proč se všichni pod článkem tolik diverzifikují od nás tlačítkářů. Jeden z důvodů pro domácí pekárny bych viděl v ušetřeném čase. Ale dobrá, každý strůjce svého štěstí. Já jsem se svými celozrnnými chleby celkem spokojen.

Nyní k samotnému procesu. Na toto téma bylo zveřejněno spousta článků, jenže já ovlivněn samotnou chutí mého prvního ručně tvořeného chleba, to vše musím tady vysypat. Začátek je spojen s páteční rychlo-přípravou těsta (ano 5 minut) - mouku (dvounulku), vodu, lehce sušeného pekařského droždí (v danou chvíli nevěřím, že to bude stačit), sůl a šup s tím do misky, přikrýt a rychle na pivko (odbočka - musím dát za pravdu Radkovi , kvalita piva bohužel nepřebíjí kvalitu ovzduší - druhý den ráno, co jsem měl na sobě, šlo nemilosrdně do pračky). Ještě v noci po návratu z hospody kontroluji těsto, vše vypadá více než skvěle. Vzpomněl jsem si také, že musím pověsit prádlo.





Ráno se probouzím do listopadově mlhavé soboty. Těsto v misce pracuje podle návodu. Jak úžasný pocit a pohled. Těsto promíchávám, přidávám trochu mouky (těsto se mi zdá řidší než podle návodu - příště přidávat vodu pomaleji a méně), nechávám odpočinout a úplně vynechávám šrot i otruby (doma není). Po hodinovém odpočinku (já už to prostě nevydržím - v recepisu máme hodiny dvě, kašlu na to) rozehřívám troubu a strkám dovnitř varné sklo (velice se omlouvám všem tradicionalistům, ale litinový hrnec nemaje a nevím zda jej chci kupovat - zkusím jestli někde nezbyl po babičce). Troubě trvá cca 15 minut než se dostane na požadovaných 230 stupňů. Nervozita v kuchyni stoupá, vše ztichlo tak, že je slyšet i praskání skla v troubě. Tu světélko zhasíná, šup s těstem do varného skla, přikrýt, nastavit minutku a pozorovat ten proces.


Jde to pěkně polehoučku, pomaloučku. Ale ono to pracuje. A tu se dostavuje první pocit vzrušení. Ono to snad i vyjde. Znáte ten pocit? Zažíváte jej na svém druhém, třetím, pátém rande. Nikoliv na tom prvním. Na první rande jdete nervózní jak student před zkouškou, ale na ta další již jdete s pocitem pomalého a jistého vítězství. S tímto pocitem pozoruji pracující a žijící těsto. Fotím ten vznikající život, v mezičase zjišťuji, že je nutno umýt sklo trouby, je špinavá jak prase a skrz nebude vynikat ten pocit vítězství. Ale ještě nejsme na konci.



Takže první půhodina pěkně pod pokličkou, se zazvoněním minutky vybíhám od rozdělané práce a okamžitě zbavuji varňáku pokličku a minutku nastavuji na dalších 15 minut.



Výsledek se tedy dostavuje, vypínám troubu, chléb vyklepnu (ani ťuk čehokoliv na stěně varného skla). Na dotek je chléb tvrdý, to začnu lehce panikařit, ale na druhou stranu je to teprve můj první pokus (kdopak to může říct? :-)). Ale co mne překvapilo asi nejvíce je zvuk chleba. Ano, ten chléb a jeho kůrka normálně mluví, praská, klokotá a jemně vzdychá. A to je ten zázrak. To je to, čeho si někteří z nás tolik neváží. Chléb není jen kus pečiva, to je něco, co prostě žije, je to živé a je zázrak pozorovat proces tvoření. Pamatuji si jednu scénku z mého života. Byl jsem dítko rozverné. Jeli jsme s rodiči k návštěvě tehdy ještě mé prababičky a mimo jiné jsme tam samozřejmě dostali i něco k jídlu. Na stole stál kus chleba. Tehdy jsem již ovládal práci s nožem a tudíž jsem si kus ukrojil. Jenže, buď jsem nevěděl co s nožem, anebo jsem se chtěl před rodinným osazenstvem předvést a nenapadlo mne nic jiného a lepšího, než s výrazem Napoleona po vítězství u Slavkova ten nůž zabodnout do osudného chleba. V sekundě se můj výraz změnil na Napoleonův po bitvě u Waterloo. Co si pamatuji, měla prababička dost jadrné výrazivo. A bohužel nebyla jediná. Jenže já tehdy vůbec nechápal, čeho tak špatného jsem se dopustil. Vždyť ten chléb se přece stejně tím nožem řeže. Tenkrát jsem nechápal. Nikdo mi to nevysvětlil, nikdo mi neukázal, jak se chléb připravuje. Nyní? Dámy a pánové, prababi (tobě se omlouvám zvlášť), nyní chápu. Je to prostě tím, že chléb není kus obyčejného pečiva. V chlebu se zrcadlí dřina všech, kteří na něj přispěli. Zemědělce a mlynáře dnes vystřídala dřina nás, kteří nejdeme do obchodu a chléb si za cenu jednoho piva nekoupíme, ale připravíme doma. A ta cena za to stojí. Je to v tom vzrušení, je to v tom sladkém pocitu vítězství. A jen máloco se tomu vyrovná.

Kůrka chladnoucím procesem "měkne" do požadované křupavosti. Ty pocity při prořezávání první patky se vyrovnají orgasmu. Bohužel (nebo bohudík?) to tak mám a jsem za to moc rád. :-)



A ještě dvě poznámky nakonec. Ten chléb je nejlepší pouze s máslem a solí. Toť vše. Není potřeba žádných dochucovadel. A když myslím máslo, mám opravdu na mysli MÁSLO. A ano, dávám za pravdu všem těm škarohlídům, tento typ chleba a pečený tímto stylem je prostě lepší, než-li chléb z domácí pekárny (ale na své celozrnné výrobky dopustit nenechám). Závěr tedy zní, každý ať si peče takový chléb, jak mu nejvíc vyhovuje.



Posted by Picasa

pondělí 15. září 2008

Cesta do Izraele a do Jordánska - 2008


Ještě vyklepávám písek Rudého moře z plavek a utírám prach, který jsem nabral v oblasti Vádí Rum a už tady přemýšlím, o čem všem bude tento článek. Než jsem odjížděl, prohledával jsem internet s tím, co najdu o Jordánsku. Bohužel toho moc nebylo. Alespoň ne tolik, aby mi to pomohlo. Takže jsem se rozhodl, že něco málo napíšu sem.

Rozhodl jsem se podívat se do Jordánska s tím, že začnu v Izraeli. Koupil jsem letenku do Tel Avivu bohužel na poslední chvíli a tudíž i docela draho (cca 12.000 Kč – s tím, že např. do Káhiry se dá odletět o hodně levněji). Co jsem taky moc nevychytal, byl datum (resp. den) odletu. Sobota. Ano, v sobotu v Izraeli nikdo, kromě Arabů, nepracuje. Na toto jsem byl upozorněn celnicí hned na letišti ještě s dodatkem, že v sobotu se také jen tak do Jeruzaléma nedostanu. Jeruzalém jsem vybral už na začátku, protože jsem se nechtěl v Tel Avivu moc zdržovat, přece jenom mě tam nic moc nezajímalo. Úřednici jsem neustále tvrdil, že se tam prostě nějak dostanu. Když se mě ještě zeptala, kde mám ubytování a já ji řekl, že nikde, chtěla vědět, kolik mám sebou peněz a jestli mám kreditku. Kreditku jsem ukázal, celnice mi ji vrátila s dotazem, zda si jsem jist, že platí i v Izraeli. Trochu mě teda překvapila, ale ujistil jsem ji, že v bance mi řekli, že ano.
Z Ben Gurionova letiště je možno se dostat několikerými způsoby. Jedním z nich je použít shuttle bus Ben Gurion – Jeruzalém (v roce 2008 za 50 šekelů – jedno jestli sobota nebo jiný den, ta samá cesta je i nazpátek). Jiným způsobem je dostat se do Tel Avivu (ve všední dny autobus a z hlavního nádraží pak jet kamkoliv). Já tedy vybral jedinou možnost a to shuttle.